Chci mít k stáru v prackách páru!

V tomto článku bych si dovolil představit trochu ze své historie...



Cvičím od roku 2012

Respektive, od tohoto roku jsem začal lehce koketovat s myšlenkou, že bych mohl přestat s dosavadním způsobem života (kouření, pití a World of Warcraft) a začít něco dělat s tou "vanou", která se mi ( navzdory hůlkovitým ručičkám ) vytvořila. Přispěla k tomu hodně sedavá práce ( 12 hodin denně za PC ) plus stres a spousta pizzy a piv...vlastně takový totální příklad toho, jak to nemá být.

Tenkrát jsem vypadal nějak takhle

 

Po nějaké chvilce jsem se rozhodl pro ostříhání dlouhých vlasů a začal jsem s pravidelným cvičením. Výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat a já během tří měsíců shodil 7kg a tak nějak zpevnil co bylo potřeba zpevnit. Nevěděl jsem co a jak cvičit, jel jsem spíš instinktivně.

Časem jsem vyhledal pomoc u kamaráda, o kterém jsem věděl, že dělá osobního trenéra. Zjistil, že mám dost všemožných druhů vadného držení těla ( od mírné skoliózy po klasickou větší hrudní kyfózu ) a začal
se mnou cvičit tak, abychom ty problémy napravili.

Hlavně mě ohromně motivoval do další práce a samostudia. Nadchl jsem se pro to, jak tělo funguje a jak je možné ho cvičením zpět srovnat....Pár měsíců a první výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat. Zhubl jsem ještě víc, vyrovnal dysbalance a naučil se takovým základním věcem, jako je správné sezení a držení těla ve stoje. 

Dobrý krok k tomu, posunout to celé dál. A tak jsem postupně "najel" na silovější cvičení, kdy jsem přidal na intenzitě a konečně zvedal i nějaké činky a neválel se jen na fitballu. Pokrok na zádech ( viz foto ) byl vidět hned :-)

V tuto dobu jsem se zhluboka ponořil do studia všeho, co souviselo se zdravím, sílou a s doplňky výživy. Potřeboval jsem o tom vědět víc než všechno, abych to mohl na sobě aplikovat. Díky kombinaci výsledků a dobré motivace jsem trpěl neustálou potřebou vstřebávat víc a víc, až jsem si kolikrát přál, abych měl deset párů očí a tři mozky.

Na úplném začátku mi hodně imponovali kulturisté jako Arnold, Lou Ferrigno a Lee Labrada. Jak jsem ale stále častěji pronikal do tajů tohoto sportu, tak jsem zjistil, že to asi úplně nebude cesta pro mne, ačkoliv se mi hodně líbilo, jak "brutální" mají ruce a ramena... Hledal jsem ale raději jiné cesty a narazil na kolektiv lidí, kteří cvičili více silově.

No a pak se to rozjelo: mrtvý tah, dřep, bench press, military press... byl jsem do toho ponořenej od hlavy až k patě, doslova. Občas jsem si dopřál pauzu a zvolnil, abych se pak zase mohl vrátit. Nebral jsem moc ohledy na to, jak vypadám, ale důležitá byla síla, měřitelná na zvednuté čince. Vyhovovalo mi i to, že silový trénink není tak náročný na kvalitní stravu, takže jsem si mohl častěji dopřát i své oblíbené pivo.

Nikdy jsem nebyl extra hubený, i když jsem cvičil. Dietu jsem nevydržel nikdy až úplně do konce, jednoduše pro to, že pro mě nebyla důležitá. Neměl jsem důvod ji držet, protože cílem byla síla, která tukem nijak ovlivněná není.

Díky všem, kteří to vydrželi číst až sem, do konce. Není zde nic, čím bych se mohl extra chlubit a práce je předemnou stále ještě moc. Chtěl jsem se jen trochu představit a ukázat i pár fotek z minulosti, které vypovídají o tom, jak probíhal vývoj mé postavy i mne samotného.


Mám toho hodně před sebou a rád bych tedy navázal na předchozí malé úspěchy a pozvedl je zase trochu dál. Pokusím se je pojmout trochu jinak a vsadit víc i na estetiku. I když ze silové části nikdy neuberu ( pokud bude zdraví sloužit ). Hodlám ale udělat velké úpravy v jídelníčku a i v tréninkovém systému. Ale o tom příště...

Veškerý můj další pokrok můžete sledovat tady, na mém blogu. Budu rád za každý názor, podnět...ptejte se, komentujte, kritizujte :-)